Scintigrafie příštítných tělísek

Praktický průvodce pro indikující lékaře

Princip a metoda

Scintigrafie příštítných tělísek je nukleárně-medicínské vyšetření sloužící k lokalizaci hyperfunkční tkáně (adenomu, hyperplazie) u pacientů s prokázanou hyperparatyreózou. Zobrazovací princip spočívá ve využití rozdílné kinetiky radiofarmak v příštítné a štítné žláze.

Používané protokoly:

  • Dvojradionuklidový protokol (201Tl + 99mTc-pertechnetát): Tl-201 se akumuluje v příštítných tělískách i štítné žláze, zatímco Tc-99m zobrazí výhradně tyreoidální parenchym. Subtrakce obou obrazů umožní identifikovat hyperfunkční příštítné tělísko.
  • Jednoradionuklidový protokol (99mTc-MIBI): MIBI se vychytává v mitochondriálně bohaté tkáni. Hyperfunkční příštítné tělísko si zachovává aktivitu déle než okolní štítná žláza, což umožňuje detekci při srovnání časných a pozdních snímků.

Snímkování se provádí planárně i pomocí SPECT/CT, které zvyšuje přesnost lokalizace.

Hlavní klinické indikace

  • Primární hyperparatyreóza – nejčastěji solitární adenom.
  • Sekundární a terciární hyperparatyreóza – hyperplazie při chronickém renálním onemocnění.
  • Reoperace při recidivě hyperparatyreózy – lokalizace reziduální nebo ektopické tkáně.
  • Podezření na ektopickou polohu příštítných tělísek – retrosternální, mediastinální, intratyreoidální.

Kontraindikace a příprava pacienta

  • Relativní kontraindikace: těhotenství, kojení (nutné přerušení kojení na 48 h; znehodnocení odsátého mléka; omezení blízkého kontaktu s kojencem).
  • Příprava:
    • vysazení tyreoidální medikace (L-tyroxin 4 týdny, trijodtyronin 10 dní před vyšetřením),
    • zhodnocení renálních funkcí a klinického stavu pacienta.

Průběh vyšetření

  1. Ověření identity a poučení pacienta – získání písemného souhlasu.
  2. Aplikace radiofarmaka:
    • 201Tl-chlorid (80 MBq) + následně 99mTc-pertechnetát (200 MBq) pro subtrakční protokol,
    • 99mTc-MIBI (obvykle 800 MBq) pro protokol jednoznačný.
  3. Akvizice:
    • planární snímky krku a horního mediastina v přední projekci,
    • SPECT/CT pro přesnou lokalizaci,
    • u MIBI protokolu časné snímky (5–15 min) a pozdní snímky (2–3 hod).
  4. Zpracování: subtrakce obrazů (Tl + Tc) nebo porovnání časné vs. pozdní fáze (MIBI).

Interpretace a klinický význam

  • Pozitivní nález: ložisko se zvýšenou akumulací Tl nebo perzistující akumulací MIBI v příštítném tělísku, nesouhlasné s distribucí aktivity ve štítné žláze.
  • Negativní nález: absence ložiskové akumulace – nevylučuje hyperparatyreózu (falešně negativní u malých adenomů, cystických lézí či difuzní hyperplazie).
  • Ektopická lokalizace: průkaz ložisek mimo obvyklou anatomickou polohu – zásadní pro chirurgickou taktiku.

Hodnotící úskalí:

  • Falešně pozitivní nálezy – uzly štítné žlázy, lymfadenopatie, zánětlivá ložiska.
  • Falešně negativní nálezy – drobné adenomy, hyperplazie, cystické změny.

Radiační zátěž

  • 201Tl-chlorid: efektivní dávka cca 0,22 mSv/MBq (vyšší zátěž, limitace v pediatrii).
  • 99mTc-pertechnetát: cca 0,013 mSv/MBq.
  • 99mTc-MIBI: cca 0,009 mSv/MBq.

V praxi je proto preferován 99mTc-MIBI protokol, zejména pro nižší radiační zátěž a jednodušší provedení.

Shrnutí pro praxi

Scintigrafie příštítných tělísek je:

  • zásadní metodou pro lokalizaci hyperfunkční tkáně u pacientů s hyperparatyreózou,
  • umožňuje přesnou identifikaci adenomu či hyperplazie a odhalení ektopické tkáně,
  • metoda volby před chirurgickou léčbou, zejména v kombinaci se sonografií a CT/MRI,
  • bezpečná, s nízkou radiační zátěží (zejména při použití 99mTc-MIBI).

Díky své dostupnosti a vysoké výpovědní hodnotě zůstává scintigrafie příštítných tělísek nepostradatelným nástrojem moderní endokrinologie a nukleární medicíny.