Perfuzní scintigrafie plic
Praktický průvodce pro indikující lékaře
Princip a metoda
Perfuzní scintigrafie plic je zavedená metoda nukleární medicíny, která umožňuje zobrazení regionální plicní perfuze a je nepostradatelným nástrojem v diagnostice řady plicních onemocnění.
Po intravenózní aplikaci 99mTc-makroagregátu albuminu (MAA) dochází k jeho mikroembolizaci v plicních kapilárách. Distribuce radiofarmaka odpovídá regionálnímu průtoku krve v plicním řečišti. Scintigrafie tak umožňuje funkčně a kvantitativně posoudit perfuzi obou plic i jednotlivých plicních laloků.
Vyšetření se standardně provádí planárně v několika projekcích a v indikovaných případech i pomocí SPECT nebo SPECT/CT, což zvyšuje specificitu a usnadňuje interpretaci.
Hlavní klinické indikace
1. Plicní embolie (PE)
- Základní a historicky nejznámější indikace.
- Princip: perfuzní defekty při PE jsou charakteristicky mismatched (nekorelují s ventilací při kombinovaném vyšetření V/Q).
- Metoda má vysokou senzitivitu a v kombinaci s ventilací je stále doporučována v evropských i amerických guidelines jako standardní alternativa k CT plicní angiografii (CTPA), zejména u pacientů s kontraindikacemi CT (alergie na kontrastní látky, renální insuficience, těhotenství).
2. Předoperační vyšetření v hrudní chirurgii
- Kvantifikace regionální perfuze před plánovanou resekcí plic (lobektomie, pneumonektomie).
- Umožňuje predikci pooperační funkce a rizika respirační insuficience.
3. Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH)
- Perfuzní scintigrafie je vysoce senzitivní v detekci chronických perfuzních defektů.
- Slouží k časné diagnostice a monitoraci pacientů indikovaných k chirurgické endarterektomii či k farmakologické léčbě.
4. Další indikace
- Posouzení funkčního významu jednostranných plicních lézí (tumory, atelektázy, fibrózy).
- Vyšetření v rámci hodnocení transplantace plic (donor vs. recipient).
- Funkční doplněk HRCT a MRI při intersticiálních a vaskulárních plicních onemocněních.
Interpretace
Pozitivní nálezy
- Perfuzní defekty lokalizované segmentálně či subsegmentálně, ostré ohraničení → suspektní plicní embolie.
- Nehomogenní perfuze → chronická tromboembolická plicní hypertenze.
- Snížení nebo absence perfuze v celém laloku/plíci → odpovídá obstrukci velkých cév, tumoru nebo pooperačnímu stavu.
Praktické informace pro indikujícího lékaře
- Příprava pacienta: žádná speciální; není nutné lačnění.
- Radiofarmakum: 99mTc-MAA, aplikace intravenózně, dávka dle věku a hmotnosti.
- Průběh vyšetření:
- i.v. aplikace radiofarmaka vleže (minimalizace sedimentace částic),
- snímkování v několika projekcích (obvykle 6–8),
- v indikovaných případech doplnění SPECT/CT.
- Délka vyšetření: max. 20 minut
- Radiační zátěž: nízká, cca 1,5–2,5 mSv.
- Kontraindikace: těhotenství (relativní); obezřetnost u těžké plicní hypertenze (riziko mikroembolizace při podání velkého počtu částic).
Klinické příklady
- Pacientka s dušností a kontraindikací kontrastní látky – perfuzní scintigrafie ukazuje mnohočetné segmentální defekty → diagnóza plicní embolie potvrzena, zahájena antikoagulační terapie.
- Muž s karcinomem plic plánovaný k pneumonektomii – kvantifikace perfuze ukazuje dominantní funkci kontralaterální plíce, chirurgický výkon je bezpečně proveditelný.
- Pacient s podezřením na CTEPH – perfuzní scan odhaluje chronické perfuzní defekty v dolních lalocích → potvrzení diagnózy a indikace k endarterektomii.
Shrnutí pro praxi
Perfuzní scintigrafie plic je:
- vysoce senzitivní metoda k detekci akutní i chronické plicní embolie,
- nepostradatelná v předoperačním hodnocení a v diagnostice CTEPH,
- bezpečná a s nízkou radiační zátěží, vhodná i u pacientů s kontraindikací CT angiografie,
- v kombinaci s ventilační scintigrafií (V/Q scan) poskytuje nejvyšší diagnostickou přesnost.
Přestože je v některých případech nahrazována CT technikami, má nadále pevné místo v diagnostice plicní embolie a dalších plicních onemocnění a představuje klíčový nástroj v péči o pacienty s dušností a respiračním selháváním. Má nižší radiační zátěž a nepoužívá kontrastní látky.

