Statická scintigrafie ledvin (99mTc-DMSA)

Praktický průvodce pro indikující lékaře

1. Princip a metoda vyšetření

Statická scintigrafie ledvin s využitím radiofarmaka 99mTc-DMSA (dimercaptosukcinová kyselina) je radionuklidová zobrazovací metoda určená k detailnímu hodnocení kortikální funkční tkáně ledvin.

Po intravenózní aplikaci se DMSA selektivně váže na proximální tubuly ledvinné kůry, kde dochází k jeho dlouhodobé retenci. Díky tomuto mechanismu poskytuje vyšetření vysoce kvalitní obraz morfologie a funkční integrity renálního parenchymu, a to s vysokou prostorovou rozlišovací schopností.

Na rozdíl od dynamických renálních vyšetření (MAG3, DTPA) není cílem hodnocení průtoku či drenáže, ale statické zobrazení funkční tkáně, umožňující identifikaci ložiskových defektů, jizev, hypoplazií a dalších strukturálních změn.

Metoda je považována za referenční (zlatý standard) pro hodnocení kortikálního postižení ledvin, zejména v pediatrické nefrologii, ale má široké uplatnění i u dospělých pacientů.

2. Hlavní klinické indikace

Statická scintigrafie ledvin má zásadní význam v následujících klinických situacích:

2.1 Infekční onemocnění ledvin

  • Akutní pyelonefritida – průkaz ložiskového postižení parenchymu, zejména u atypických nebo komplikovaných průběhů
  • Chronická pyelonefritida – detekce trvalých kortikálních jizev a hodnocení jejich rozsahu

2.2 Refluxní nefropatie

  • Hodnocení následků vezikoureterálního refluxu, zejména u dětských pacientů
  • Detekce a kvantifikace renálních jizev, které nejsou spolehlivě zobrazitelné jinými metodami

2.3 Vrozené vývojové vady ledvin

  • Ektopie ledvin
  • Hypoplazie či aplazie
  • Zdvojení ledvinného systému
  • Asymetrie velikosti a funkce ledvin

2.4 Diferenciální diagnostika ložiskových změn

  • Odlišení funkční renální tkáně od nefunkčních struktur (jizvy, cysty, pooperační změny)
  • Upřesnění nálezu u nejasných lézí detekovaných ultrazvukem, CT nebo MR

2.5 Kvantifikace relativní funkce ledvin

  • Stanovení relativního funkčního podílu jednotlivých ledvin, důležité zejména před chirurgickými výkony nebo při dlouhodobém sledování chronických nefropatií

3. Interpretace nálezu

3.1 Normální nález

  • Symetrická velikost a tvar obou ledvin
  • Homogenní, rovnoměrná akumulace radiofarmaka v kortikální vrstvě
  • Bez ložiskových defektů vychytávání

3.2 Patologický nález

  • Ložiskové defekty akumulace odpovídající jizvám, zánětlivým změnám nebo ischemickému poškození
  • Difuzní snížení vychytávání u globálního postižení parenchymu
  • Asymetrie velikosti, tvaru nebo funkce ledvin
  • Snížený relativní funkční podíl jedné ledviny

Vyšetření umožňuje semi-kvantitativní hodnocení relativní funkce jednotlivých ledvin, což je klinicky významné při sledování progrese onemocnění i při rozhodování o terapeutickém postupu.

4. Praktické informace pro indikujícího lékaře

  • Příprava pacienta:
     Bez nutnosti speciální přípravy, není vyžadováno lačnění
  • Hydratace:
     Doporučena přiměřená hydratace před i po aplikaci radiofarmaka
  • Aplikace radiofarmaka:
     Intravenózní aplikace 99mTc-DMSA
  • Časový interval do snímkování:
    Optimálně 2–4 hodiny po aplikaci, dle protokolu pracoviště
  • Délka vyšetření:
    Celkový čas přítomnosti pacienta cca 3–4 hodiny, samotné snímkování přibližně 15–30 minut
  • Radiační zátěž:
     Nízká (obvykle 1–2 mSv), výrazně nižší než u CT vyšetření
    Metoda je vhodná i pro pediatrické pacienty
  • Kontraindikace:
    • Těhotenství (relativní)
    • Kojení – doporučeno přerušení kojení na 24 hodin po aplikaci

Shrnutí pro praxi

Scintigrafie ledvin s kaptoprilovým testem je:

  • citlivou funkční metodou k detekci renovaskulární hypertenze,
  • schopná rozlišit, zda je angiografická stenóza hemodynamicky významná,
  • užitečná při výběru pacientů k revaskularizačním výkonům,
  • bezpečná, jednoduchá a ekonomicky méně náročná než morfologické zobrazovací metody.

Správná indikace a korelace s klinickými a angiografickými nálezy zásadně zvyšují její přínos v diagnostice a managementu pacientů s těžkou arteriální hypertenzí.